Mesa Verde

Do kempu jsme přijeli za tmy, opět s oblohou plnou hvězd nad hlavou. Moc na naše kempovací místo nevidíme, zato to tam nádherně voní po mateřídoušce a pelyňku a cvrkají všude cvrčci. Pravá prázdninová atmosféra. 

Tatínkova slabost pro anglické vozy - Sunbeam

Na lidovky.cz jsme našli výstižný popis, tak si dovolujeme citovat:

Mesa Verde je název pro místo, kde se nachází  pueblánská stavení ukrytá pod sklaními převisy. Jsou nádherná, na velmi nedostupných místech, často se k nim dostanete jen pomocí žebříku. Park Mesa Verde se nachází v jihozápadním cípu státu Colorado, poblíž místa zvaného Four Corners, tedy hranice států Colorada, Arizony, Utahu a Nového Mexika. Mesa Verde je národním parkem a přírodní památkou, zařazenou v roce 1978 ke světovému kulturnímu dědictví UNESCO. Zavede nás zpět v čase ke staleté, vyspělé, ale zaniklé kultuře indiánů Anasazi. V průběhu miliónů let se na území dnešního parku několikrát vystřídala pevná zem s mořem. Při posledním zdvihu zemské kůry došlo k vyvrásnění masívu hornin, který se dnes vypíná nad okolím v podobě tabulové hory ve výšce kolem 2500 metrů nad mořem.

Horní vrstva je složena z písečných nánosů, které na pobřeží dřívějšího moře zanesly říční toky. Během zvedání povrchu také působila eroze. Řeky, které přitékaly ze vznikajících Skalistých hor (Rocky Mountains), se zařezávaly do okolní zpevněné pískovcové horniny a vytvářely tu četné kaňony. Prosáklá voda, která v zimě zamrzla, vytvořila ve stěnách soutěsek výklenky a jeskyně. Vítr přinášel další písek, který se na povrchu náhorní plošiny zhutňoval ve vrstvu úrodné půdy. Tam se pak mohla uchytit bujná vegetace a vzniklo to, co příchozí Španělé nazvali „Mesa Verde“ (zelený stůl, resp. tabulová hora porostlá zelení).

Když sem asi před 1500 lety přišli první indiáni, našli tento „stůl“ ideálně prostřený. Tehdy ještě neuměli obdělávat půdu, ale živili se lovem a sběrem plodů, které příroda nabízela. Z řemeslných činností vynikali zdejší obyvatelé hlavně v pletení košů – odtud i jejich dnešní název „basketmakers“ (košíkáři).

Díky příznivému klimatu začalo prosperovat zemědělství, indiáni domestikovali např. divoké krocany. Rozvinulo se kvalitní hrnčířství, narůstající populace osídlila také samotnou náhorní plošinu.
Skalní „pithouses“ vystřídaly nadzemní obytné stavby s dřevěnou konstrukcí a zdmi z upěchované směsi jílovité hlíny a slámy (tzv. „adobe“). Z těchto obydlí se později vyvinuly tzv. „kivy“, kruhové stavby, zahloubené zčásti nebo úplně pod zemí, které sloužily především k náboženským účelům a shromážděním (např. u kmene Hopi takto slouží dodnes).

Stěny z hlíny postupně nahrazovalo kamenné zdivo, a tak vznikala první malá „puebla“. Kolem roku 1200 se Anasaziové začali stahovat zpět do skalních výklenků a jeskyní. Pod stolní deskou objevili ideálně chráněná místa jako stvořená pro zbudování bezpečných obydlí. Není známo, zda ze strachu před nepřáteli, nebo z jiných důvodů. Nevíme ani, proč a za jakých okolností byla tato sídla v dalších 100 letech - v průběhu necelých dvou generací definitivně opuštěna.

Po většinu 12. a 13. století žil v útesových obydlích lid původních Američanů („Pueblo”). Důvod pro jejich náhlé zmizení (okolo roku 1275) zůstává neobjasněn – odborníci se domnívají, že jejich odchod způsobilo stále větší odlesňování náhorní plošiny (což znamenalo delší cestu za potravou, lovnou zvěří a dřevem). Za možné důvody jsou také považovány neúroda z důvodu sucha, nebo vpád cizího kmene od severu. Lid ale fakticky nezmizel, jen se přesunul dále na jih do oblasti Arizony a Nového Mexika a dal základ modernějšímu „lidu z puebel”.

Prvními Evropany, kteří přišli do dnešního parku, byli španělští průzkumníci, kteří tudy procházeli přibližně v letech 1760 – 1770 při hledání cesty ze Santa Fé do Kalifornie. Nikdy se však nepřiblížili dostatečně blízko nebo v potřebném úhlu, aby objevili pradávná kamenná obydlí. Ta zůstala skryta po další století. Místo objevili běloši pro nový svět až kolem roku 1870. Roku 1888 byl bratry Wetherillovými objeven skalní palác (Cliff Palace).

Roku 1906 byl zřízen národní park, což zabránilo dalšímu drancování a zpeněžování cenných historických památek.

Na dvě hlavní památky se dostanete jen s průvodcem a to na Balkony House a Cliff Palace. My jsme se podívali na Cliff Palace, jen bylo velmi teplo, děti to po půl hodině přestalo bavit a jelikož to byla organizovaná prohlídka, nešlo pláchnout dříve. Já jsem se spoustu věci dozvěděla až večer, kdy mi Ondra přetlumočil výklad, jelikož jsem se snažila během prohlídky zabavit děti psaním do písku a jinými improvizovanými činnostmi. Tato zřícenina je největší a nejznámější z obydlí v Mesa Verde. Místo zahrnuje 150 místností a 23 kruhových staveb kiva. Mnohem příjemnější byla dopolední prohlídka Spruce Tree House, kde jsme mohli jít sami, děti si určovaly tempo a bylo tam méně lidí. Nachází se na Chapin Mesa. Toto skalní obydlí je snadno přístupné a velmi zachovalé.

Vyplňujeme čas mezi jednotlivými prohlídkami v informačním centru (zeptárně), děti dostaly pracovní sešity Junior Ranger, tak je společně vyplňujeme a kreslíme úkoly. Podařilo se nám vše vyplnit, což znamená, že děti dostanou odznak a budou pasovány na ochránce přírody. Musí zvednout svou pravici, Ondra tlumočí a děti opakujou:

Budu si vážit přírody, chodit jen po vyznačených stezkách, nebudu v žádném národním parku Spojených států krmit zvířata, budu se chovat tiše, nebudu v parcích trhat květiny, budu tolerantní ke všem kulturám a náboženstvím…

Děti to úplně žerou a mě to dojímá a zároveň strašně rozesmívá. Hrdě si odnášejí odznak, který snad stokrát na cestě někde hledáme, jelikož se odepnul nebo jsme ho nechali na mikině, kterou jsem sbalila hluboko do kufru. Hmmm, jak teď uvažuju, ani teď nevím, kde je hledat a je jasné, že se děti na ně ptát budou. Přesouváme se podívat na další skvost Arches.