Ráno vstávám opět nedobrovolně. Děti i Ondřej spí jako
dudci, jen nám někdo huláká u stanu, že jsme na soukromém pozemku. Snažím se
najít gumičku a sepnout si vlasy než vylezu. Myšlence, že bych se ho mohla pokusit
ukonejšit úsměvem a šarmem, se v duchu usmívám a snažím se ho ještě více
nevylekat. Je to mladík a o mé historce, že děti už byly unavené a někde jsme
přece potřebovali rozložit stan, si myslí asi své. Každopádně odchází a my se
balíme. V osm hodin jsme na cestě, což se nám dneska hodí. Tak nakonec
velké díky za budíček.
 |
| Kačeny jsou vděčné téma |
Děti se probouzí s parádní náladou. Jsme kousek od
obilného pole a tak sbírají klasy na mouku a tatínek že upeče chleba. Suchou
sprchu podpaží, rychle vyčistit zuby. Grétka se dobrovolně sama obléká a je na
to patřičně hrdá. „Grétko, máš čisté kalhotky?“, „Maminko nemám žádné“, „Grétko
a ty legíny máš naopak.“, „Mami to nevadí, jsme přece na výletě“… Tak Grétka si
to dneska užívá naostro.
Projíždíme kolem pole kosatců, mé oblíbené květiny. Dokázala bych se jimi kochat celé dny. Začátek dalšího nádherného dne. Po cestě se zastavujeme na benzínce posnídat. Grétka si po cestě vyrábí parfémy z květin, které nasbírala na okraji cesty. Dává mi stále přičichnout, jestli už je to dost vyluhované, začíná mě opět bolet za krkem. Ondra je unavený, střídáme se v řízení a během chvilky všichni usínají. Pouštím si svůj oblíbený mixík, kafe v kelímku, takovou pohodu jsem už dlouho neměla. Z Wisconsnu jedeme přes řeku Mississippi do Minnesoty.
Je to tady obrovská planina. Přejíždíme napříč jižní Minnesotou.
Několika lidmi jsem byla před cestou připravovaná, že je to jen placka a totál
nuda. Já jsem si však takové mraky a jemně zvlněný horizont užívala plnými
doušky. Tráva zrovna kvete. Celé pláně se jemně vlní a kam oko dohlédne, jsou
jen farmy a růžové odstíny trávy. Zastavujeme se podívat na místo v jihozápadní
Minnesotě, kde žili Siuxové. Je to státní park a chráněná oblast prérie Blue Mounds State Park. Dáváme
si na oběd nudlovou polévku (Campbell’s – v pixli od Warhola, nedobrá, pozn. stenografa) a děti si
užívají houpaček. Nakonec se rozhodujeme, že tady přespíme. Rozděláváme stan a
leháme si s dětmi do trávy.
„Siouxové
jsou třetím největším indiánským etnikem na území USA, hned po kmenech Navahů a Odžibvejů. Početně nejsilnější Lakotové jsou dnes usazeni v
sedmi rezervacích v Jižní a Severní Dakotě, Montaně a
kanadském Saskatchewanu. Dakotové jsou rozptýleni v
drobných rezervacích v Minnesotě, Nebrasce, Jižní a Severní Dakotě, Montaně, Manitobě a Saskatchewanu.“
Okolo jde rodinka s dětmi. Dávají se s námi do řeči. Kempují kousek od nás. Cestují už druhý rok se čtyřmi dětmi po státech. Maminka je učí doma – homeschooling je ve Státech stále populárnější forma vzdělání. Vypadají spokojeně. Nabízí nám sušenou zeleninu, kterou koupili kdesi v Ohiu od Amišů. Je vynikající – můj favorit – sušené fazolové lusky. Mají holčičku podobně starou jako je Grétka. Pozývají nás na horkou sprchu do svého karavanu. Je vidět, že ví, co je to cestování. V celém kempu neteče voda. Mají v ní nějakou nebezpečnou breberku a pitnou vodu fasujeme v kanystrech.
 |
| První bizoni při západu slunce |
Z jejich karavanu jsme s Grétkou obě vyplesklé. Plasma, umělý krb… Není to úplně moje gusto, každopádně teplou sprchu bych u stanu brala. Grétka si ještě zůstává na chvíli pohrát. Dostává na cestu fluorescenční lampičku a svoje první petardy – kuličky se střelným prachem, co tu Indiáni prodávají v suvenýr šopech. Kluci už spí a my se jdeme taky přitulit.
Žádné komentáře:
Okomentovat