Ráno jsme s balením moc nespěchali. Šance na to, že bychom z kempu zdrhli před otevíračkou, nám ráno vzal nějaký kempový zahradník v golfovém vozítku, ale beztak bychom to ani nedali. Zevling asi vždycky zvítězí. Ještě jsme si užili nafukovací trampolínu a vyrazili na Niagáry.
Vypadá to, že jsme děti nalákali na výlet na to, že uvidí bizony, ale asi jsme si na sebe ušili bič. Cestou se opakují věty jako „kde jsou ti bizoni?“, „kdy už uvidíme konečně ty bizony?“, „už je vidím!“, „já taky!“, a podobně. Nebere to konce a testuje to naši trpělivost...
Niagáry byly supr. Dětem se strašně líbil bagr u cesty. Našli jsme si malé parkoviště s procházkou a podél proudu Niagáry jsme byli za deset minut na místě. Je to už 7 let co jsem tady byl sám a dělal jsem si tu fotku z ruky … ¡Como me molo!
 |
| ... mamí to studí... |
 |
| ... před sedmi lety tamtéž... |
Zvažujeme další plány. Ve 3 odpoledne se rozhodujeme, jestli cestu do Chicaga rozdělíme na dvakrát, nebo to dáme naráz. Díváme se na děti a váháme. V tom ale přichází znamení: na křižovatce za Buffalem stojí stádo bronzových bizonů a dětem se objevuje naděje v očích. Trochu se uklidnili a my jsme se rozhodli to vzít na jeden zátah.
Po cestě to nevydržíme a sháníme něco "normálního" teplého na jídlo. "Granulky" z mekáče z nabídky kolem dálnice vyšly nejlíp. Pozn. redakce: za celý rok a čtvrt je to vůbec poprvé, co jsme sem zavítali, hmmmm. Takže tohle si můžu odfajfkovat.
Šikágo nás přivítalo o půlnoci. Po takové cestě to byl nádherný zážitek; nasvětlená silueta města a spleť viaduktů.
Bed-and-breakfast je rozumná alternativa k drahému ubytování v hotelích a hostelích. Airbnb už zafungovalo v New Yorku a zafungovalo i tady v Chicagu.
Žádné komentáře:
Okomentovat