Rocky Mountains National Park

Jedeme už za tmy, nad námi obloha plná hvězd. Máme objednaný nocleh v chatce, počítali jsme s cestou dlouho do noci a ve dvanáct rozdělávat stan není žádný med. Když děti dostanou svůj polštář a peřinu, usínají i po cestě v autě. Přenesli jsme je jen do postele, sedáme si na zápraží s vínkem, pozorujeme dlouho do noci noční oblohu a jen tak si povídáme. Já si jdu lehnout. Vydržela bych mnohem déle, jen děti se mě ráno ptát nebudou. Ondra mě láká ještě na epizodku simpsnů, což je známka toho, že má opravdu pohodu a nejspíš i lehkou opici... Váhám, ale odolávám.

masařka

  

Nádherné ráno, jdeme se s dětmi projít po kempu. Dle letáku tady má být dětské hřiště a bazén. Bazén jsme nenašli, dětské hřiště ano, ale podle mě tam stálo nejméně dvě generace a vyráběl ho nějaký nadšený kutil. Na polovinu věcí děti ani nepouštím, jelikož vše je sice bytelné a naddimenzované, leč svářeč skluzavku svařil a hotovo. Mám pocit, že už nejde jen o roztrhané kalhoty ale i o kus utrhnutého masíčka.

kuřátko

Pozorujeme nálety kolibříků, dopisujeme deník. Kolem nás jsou nádherné osikové lesy. Listy se mihotají ve větru a odráží se v nich slunce jako v zrcátku. Až tady si všímám, jak jsou osiky nádherný strom. Podzim tady musí být překrásný, když všechno zežloutne.

Počasí se pokazilo a my odjíždíme do Rocky Mountains NP. Je silný vítr a poprchává, což se nám nakonec hodí. Jedeme doplnit zásoby a snažíme se najít nějaké zašité místečko na spaní. Cestou se stavujeme vyměnit olej. Dá se tady mimo národní park kempovat zadarmo, leč ať hledáme jak hledáme, s žádným místem se nejsem schopna ztotožnit. Je to oblast po kalamitě kůrovce, stromy jsou holé, vykácené mýtiny, lidí pramálo, medvědů určitě požehnaně. Slíbili jsme dětem, že si uděláme den jen já s Grétkou a August s tatínkem, že si je užijeme samostatně. Představa, že bych tady měla jít sama s Grétkou na procházku... to si neužijeme. Ondi, pojďme mezi lidi do kempu. Tak nakonec spíme v západním kempu národního parku Rocky Mountains.

August a jeho vejce

Na snídani si dáváme vajíčka a kakao, lahůdky, které si dopřáváme jen po dnech nákupu, jelikož je tady poměrně horko a potraviny se rychle kazí. Loupu vajíčka a Augustýnek, že mi půjde pomáhat. Otáčím se a řeším něco s Grétkou. Auguste, kde jsou ta dvě vajíčka? Slzy v očích, uauaua...Nejsou, Augustýn je spolknul. První představa dne, že si dopoledne užijeme každý jedno bejby a já si pak pak dám sama nějaký hezký trejlík se rozplývá. Ondra jde s Augustýnkem umýt nádobí. Berou kolo, helma je díky Bohu na hlavě. Augustýn se před odjezdem naučil sám jezdit na kole a má z toho takovou radost, že se rozhodneme vzít dětem kola sebou. Jen tatínek zapomněl, že náš chlapeček neumí brzdit z kopce. Odnesly to kolena, lokty a brada. Nakonec žádná hrůza, ale na moře slz a chvilkovou tichou domácnost to stačilo. Přehodnocuju plán a raději zůstaneme společně. Musím toho svojeho kloučka ochraňovat. Vyrážíme přes celý národní park k Medvědímu jezeru. Projíždíme přes Trail Bridge Road, silnice vede tundrou ze západu na východ a šplhá až do neskutečných 3713 m.n.m. Výhledy jsou nádherné, děti si pouští své oblíbené dětské odrhovačky, zastavujeme na vyhlídkách, stačí natáhnout ruku a urvat si kousek té cukrové vaty co pluje nad námi. Docela mi lepí – cesta je bez krajnice, dolů propast, dále raději nemyslet... a ty písničky na přání Dupy dupy dup, draka bolí zub a Chytila jsem na pasece žížalu, které jedou už asi desetkrát za sebou mi na klidu nepřidávají.

Kochám se raději mlsně výhledy na zasněžené hory, až děti vyrostou nebo zrychlí, ráda si s nimi dám nějakou hezkou hřebenovku. Zatím to je spíše jak název fejetonu jedné maminky „Stojím na procházce“. Vždyť po cestě se toho vždycky tolik najde, šišky, kamínky, květinky. Moc si přeju, až děti povyrostou a začnou mít svoji hlavu, aby jsme si uchovali tyto společné chvilky a výlety. Aby jsme si i za deset let měli společně co říct a děti s námi trávily čas rády. Snad se mi to splní, nebo to období odloučení nebude trvat dlouho a dostane se mi dostatečného nadhledu.

Medvědí jezero je nádherné, jen docela profláknuté místo, jelikož se tady dá dojet autem a za 15 minut jste u jezera. Okruh okolo jezera je maximálně na hodinku, nám však trval snad tři. Má to více důvodů: Grétka chce být horolezec až vyroste. Po chodníku fňuká, že jí bolí nožky, ale vyleze na každý šutr a těch tam teda je. Po cestě je i hromada sněhu a koulovačka v červnu má svoje kouzlo. Děti si ji užívají plnými doušky a hlavně přímo úměrně k hlasitosti pištění rodičů. A jelikož je tato procházka tak dostupná, jsou na ni převážně američtí turisti, kteří mají moře času, jsou neskutečně sdílní a milí. Snad každý nám nabízí, že nám udělá společnou fotku a když děti promluví, tak samozřejmně následuje otázka odkud jsme. A tak můj muž spouští, jak jel do Bostnu pracovat, teď jsme na závěrečném výletě a opravdu nejen ženy jsou ukecané.

Myslím, že tu historku umí v angličtině odrecitovat i naše děti a já mám dežavííí. Podobné vyprávění jsem si vyposlechla snad stokrát, když jsme cestovali po Armenii a Gruzii . To když se Ondráše ptali odkud umí rusky. A to Vám bylo tak, to jsem Vám byl na stažírovke v Iževsk a na 80sátých narozeninách Klašnikova a tak dále blablabla.

Medvědí jezero

Procházka příjemná, ale další už nejen kvůli americkým důchodcům nestihneme. Děti dostaly pracovní listy k Národnímu parku, pokud je hezky vyplníme, dostanou odznaky. Jde vidět, že rangeři mají svojí práci rádi a také to tady mají hezky propracované. Na vzdělání se klade velký důraz a jde to vidět i na materiálech pro děti, které jsou ve všech parcích free.

Grétka si oblíbila horolezení

Včera jsme si koupili grilované kuřátko, jen jsem ho nedokázala utajit skrz jeho vůni a půlka padla po cestě do kempu. Jedeme si k říčce udělat pořádný oběd. Děti si hrajou na břehu řeky, Grétka se nemůže vynadívat na nevěstu, která se kousek od nás fotí. Já s Ondrou plánuju další cestu a brambory se nám v těch 3000 m.n.m. ne a ne uvařit. V kempu nás vítají tři sobi , máme poklidný večer u knížek a já musím Grétce slíbit, že ten katalog svatebních šatů, který si vzala v informačním centru Grand Tetonu a je pořádně tlustý, poletí s námi do Brna. Holka už nám myslí na vdavky. Vydrží u toho časopisu listovat hodiny, pak jen přiletí a kukazuje, že ty šaty jsou fakt super..a ty jsou mami nemožné. Ta kytice se mi líbí, ta je nějaká divná, trčí z ní ptačí pírka. A ta restaurace je fakt hezká, bodejď by nebyla, když je celá růžová...

Trail Bridge Road