Domluvila jsem se s Ondrou, že pohlídá děti a já si můžu zajet na východ slunka a procházku. Taky jsem chtěla Arches trošku více pofotit a to se dá hlavně ráno a navečer a nejlépe bez dětí. Propustku mám do deseti, pak je třeba se přesunout z rozpáleného stanu dále.
Spím tak napolovic, strašně se těším a nechci zaspat. Cesta trvá skoro hodinu přes celý park. Pouštím si muzičku a frčím kolem všech těch velikánů probouzejících se ze tmy. Na obloze poslední hvězdy, nikde ani živáčka. Konečně chvilka jen pro sebe, balzám na duši.
Je tady nádherně, vybírám si krásný placák a čekám na východ. Okolo jen pofukuje jemně větřík, tráva štěrká, hory se barví do okru..
"Když mysl zůstane sama, začíná se modlit..."
A já myslím na Vás všechny, co jste někde za oceánem uprostřed dne.
Snídám sama, bez odbíhání a jak dlouho chci. Zbývají mi ještě tři hodiny na krásný trail, část jde po hřebenu, zatím ani noha, vítr silně fouká, až to nahání strach. Značení je jen z kamenů navršených na sebe, najednou nevím kudy, lehce jsem se zamotala a došla k nádhernému Primitive arch, kde jsem
ani neplánovala dojít. Ztratila jsem přes půl hodiny, petroglyfy nestíhám, tradáám zpátky do reality za zbytkem posádky.
Odjíždíme okolo řeky Colorado nakoupit v Moab, zašít se do do kempu, kde je třeba dořešit letenky do Bostnu, odmočit děti, vyprat a uvařit pořádný žvanec. Děti si dělají na poschoďovce bunkr a já s Ondrou propadám slastnému nicnedělání u Kravaťáků.
Žádné komentáře:
Okomentovat